Individuální setkávání

Mám z něj strach. Stojím o pomoc, nevím ale, jestli mu mám věřit. Možná vidí věci, o nichž já sám nevím – děsivé a špatné věci.

Jenže když jsem se mu teď svěřil s trochou té mojí špatné stránky, opovrhuje mnou. Tím jsem si jistý, ale je zvláštní, že to na něm není znát. Je možné, že se za tuhle svou stránku nemusím stydět? Začínám mít pocit, že bych chtěl pokračovat, zkoumat sebe, možná víc ze sebe vyjádřit.

Teď ale zase dostávám strach, a tentokrát jsem vyděšený pořádně do hloubky. Neuvědomil jsem si, že při zkoumání neznámých zákoutí v sobě budu cítit něco, co jsem ještě nikdy necítil. Nejde o nové pocity. Cítím, že tam vždycky byly. Jenže působí tak špatně a znepokojivě, že jsem si nikdy netroufl nechat je v sobě plynout. A když teď ty pocity prožívám v hodinách s ním, připadám si hrozně nejistý, jakoby se můj svět rozpadal. Může za to on. Ale přesto se kupodivu nemohu dočkat, až ho uvidím, a cítím se víc v bezpečí, když jsem s ním.

Vůbec už nevím, kdo jsem, někdy ale, když některé věci cítím, připadám si na chvilku pevný a skutečný. Jedním způsobem se chovám a jiným se cítím, jednu věc si myslím a jinou cítím. Někdy je taky dobrodružné a vzrušující, snažit se zjistit, kdo jsem.

Začíná mě hodně uspokojovat, i když to často bolí, mluvit o tom, co v danou chvíli zrovna cítím. To, co se mně skutečně děje, už mě tolik neděsí. Připadám si pořádně zranitelný a odkrytý, ale vím, že mě nechce zranit, a dokonce věřím, že mu na mně záleží. Napadá mě, jak se tak pokouším pustit se níž a níž, hloub do svého nitra, že kdybych možná dokázal cítit, co se ve mně odehrává, a pochopit, co to znamená, věděl bych, kdo jsem, a taky bych věděl, co dělat.

Dokonce mu mohu kdykoli říct, co v tu chvíli zrovna cítím vůči němu, a místo abych tím ten vztah zabil, jak jsem se dřív bál, vypadá to, že se tím spíše prohlubuje. Předpokládá se snad, že bych mohl být tím, co cítím, i s jinými lidmi? Možná by ani to nebylo tak nebezpečné.

Připadám si, jako bych plul v proudu života, velice dobrodružně, a byl sám sebou. Někdy zažiju porážku, někdy to bolí, ale učím se, že takové zkušenosti nejsou fatální. Nevím přesně kdo jsem, ale v kteroukoli chvíli cítím svoje reakce a zdá se, že ty docela pěkně fungují jako základ pro moje chování od jednoho okamžiku ke druhému. Možná, že právě tohle znamená být sám sebou. Samozřejmě to ale můžu dělat jenom proto, že se cítím v bezpečí ve vztahu s mým terapeutem. Nebo bych stejně mohl být sám sebou i mimo tenhle vztah? Já nevím. Já nevím. Možná bych mohl.

(ukázka z knihy Být sám sebou, Rogers)